koule pana kardinála
Sledujete ty slovní b(l)itky okolo pana kardinála Dominika Duky? Skupina těch "pravých" křesťanů píše dopis papeži, aby si to s panem Dukou z titulu své funkce vyřídil a zbavil církev kardinála s takovými názory ... tušíme dobře, jde hlavně o názory na migraci, kterými se pan kardinál netají a jsou daleko bližší názoru našeho prezidenta, než papeže.
Kdyby měl pan kardinál mezi nohama koule dospělého chlapa ... chápu, že je ve své funkci moc nepotřebuje, budiž mu to tedy odpuštěno :-) ... poslal by papežovi sám dávno nabídku své rezignace. Jeho osobní postoj, který promítá i do výkonu své funkce, je v tak příkrém rozporu s tím, co říká a koná jeho nejvyšší nadřízený, že by nabídka přezkoumání/rezignace měla být samozřejmostí. Pak by bylo na papeži, jak by se k tomu postavil. Vůbec nejde o to, že by neměl mít kardinál odlišný názor od papežova a že by ho neměl nijak prezentovat. Jenže v této chvíli k tomu využívá autoritu postavení, které mu dává církev a její pohled určuje a prezentuje Vatikán. Zaměstnanec v tomto případě koná proti svému zaměstnavateli a jedině Vatikán má svaté právo i povinnost zhodnotit, jak se k tomu postaví. Kardinál má být připraven se za svoji pravdu postavit čelem a bez výhrad s ní z církevní půdy odejít. Jeho stoupenci se mohou také svobodně ro zhodnout a odejít za ním. Stejně tak může Vatikán zhodnotit záležitost, jako marginální věc s tím, že kardinál vykonává mnoho dalších, důležitějších věcí plně v souladu s názorem a posláním církve.
Církevní hodnostář se totiž stará o duše svých oveček. Součástí jeho práce jsou rituály, morální hodnoty, nadpozemské věci, věci přesahující vědu a podobně. Je tedy zásadní rozdíl, má-li diametrálně odlišný názor na migraci například dvojice ředitel - manager ve fabrice na výrobu aut, kde to nijak nezasahuje do vlastního pracovního výkonu managera, a v církvi, kde to ten "pracovní výkon" posouvá do zásadně jiné roviny. Jen samotné vedení celého toho podniku musí zhodnotit, jak zásadní zěmna to je.
Signifikantní je k tomu ten křik, který se zdvihl například od obou pánů Klausů a silná slova o udavačství a kádrování. Nejvíc o tom vždycky křičí ti největší kádrováci a zprovna prezident Klaus je svým kádrováním pověstný léta dozadu.
Počin té skupiny křesťanských aktivistů kolem Bierhanzela mohu těžko hodnotit, neboť neznám přesné znění dopisu. Na základě rozhlasového rozhovoru pana Bierhanzela si však dovolím tvrdit, že se mi ta aktivita jeví příliš politická a málo občanská. Bylo by dostatečně plnohodnotné a věrohodné pracovat s tím, co kardinál řekl a udělal, než s tím, co neudělal a dle názoru aktivistů udělat měl. Požadovat po církevním hodnostáři to, aby se vymezil proti Konvičkovi je totéž, jako by se kněz měl vymezit proti hříšníkovi.
Jirka Hurych